Fronta přes 700 metrů kvůli jedné bankovce
V úterý 22. září se před pobočkami České národní banky sešlo něco, co člověk běžně vídá spíš u premiéry nového iPhonu než u bankovní přepážky. Stovky lidí, deky, skládací židličky, termosky s čajem — a to všechno kvůli jednomu kusu papíru v hodnotě pěti tisíc korun.
Co se vlastně vydávalo
ČNB toho dne uvedla do oběhu pětitisícikorunu (5000 Kč) vzoru 2023 se speciálním stříbrným přítiskem. Připomíná stoleté výročí založení Národní banky Československé — první samostatné centrální banky v naší historii. Přítisk vznikl technologií horké ražby s nanoefekty: fólie mění barvu podle úhlu pohledu a nese slavnostní logo ČNB, dva portréty T. G. Masaryka a QR kód odkazující na web věnovaný výročí. Autorem motivu je Jan Solpera, tentýž akademický malíř, který navrhl písmo na běžných českých bankovkách.
Náklad byl omezený na 200 000 kusů a bankovku šlo získat výhradně výměnou za hotovost na čtyřech pobočkách ČNB — v Praze, Brně, Hradci Králové a Ostravě, maximálně tři kusy na osobu.
Fronta, co se táhla přes celé město
To, co následovalo, čekal asi málokdo. V Praze se řada lidí táhla od vstupu do banky na Příkopech přes Nekázanku až na Senovážné náměstí — podle odhadů zhruba 700 metrů. Patnáctiletý kluk čekal už od pondělního večera. Jedna paní dorazila z Benátek nad Jizerou, vstávala ve čtyři ráno. V Brně přišel jeden ze sběratelů před pobočku už čtrnáct hodin před otevřením a nakonec byl ve frontě úplně první.
Podobná scéna se odehrávala i v Hradci Králové a Ostravě, kde lidé čekali navzdory dešti. Motivace byla u každého trochu jiná — někdo sbírá bankovky celý život, někdo to bere jako investici, někoho zase poslali příbuzní, protože sám na frontu nemá čas ani chuť.
Proč se o kus papíru rvou i přeprodejci
Bankovka má sice nominální hodnotu pět tisíc korun a dá se jí běžně platit — i když to reálně asi nikdo zkoušet nebude. Zajímavější je její sběratelská hodnota, která bývá u podobných emisí vyšší než ta nominální. Přesně to se potvrdilo i tentokrát: na internetových bazarech se bankovka nabízela v předprodeji za šest až sedm tisíc korun, tedy o jeden až dva tisíce víc, než kolik reálně stála na přepážce.
Není to první podobný kousek, co ČNB vydala. Od roku 2019, kdy jí zákon konečně umožnil vydávat oficiální pamětní bankovky, si sběratelé mohli pořídit třeba stokoruny s portréty Aloise Rašína, Karla Engliše nebo Viléma Pospíšila, případně tisícikorunu ke třicátému výročí vzniku samostatné české koruny. Žádná z předchozích emisí ale podle všeho nevyvolala tak masivní zájem jako tahle.
Co si z toho vzít
Historie ukazuje jeden jasný vzorec: cokoliv, co má omezený náklad, jasný příběh a viditelný rozdíl od běžného platidla, má tendenci časem nabírat na sběratelské hodnotě — často výrazně nad tu nominální. Platí to u mincí stejně jako u bankovek. Otázka není jestli, ale kolik a jak rychle.
Přesně tohle je důvod, proč v Monetiu sledujeme skutečné ceny z proběhlých aukcí místo odhadů — protože jedině tak se dá poznat, co je reálný trend a co jen krátkodobá horečka kolem fronty před bankou.
Jde o informativní obsah, ne investiční doporučení. Minulý růst sběratelské hodnoty negarantuje budoucí výnos.